Cyklistika okolo Lago di Garda

23. - 27. 9. 2011

Už moc dlouho jsem jezdil po rovinách. Před měsícem okolo Balatonu a jinak jen do práce. Tak bylo načase poohlédnout se po nějakých kopcích. Vybral jsem si moji oblíbenou Itálii, oblast okolo krásného, ale větrného jezera Lago di Garda, kousek od Trenta. Sice až na konci září, ale povedlo se babí léto a počasí přálo.

V pátek v osm večer jsme vyjeli z Prahy, bohužel až z Roztyl. Bohužel proto, že se tam musí vlastně jet po magistrále, což není žádný med. Metrem to jde také, ale to zas není sportovní. Bus s vlekem byl naložen celkem rychle. Zájezd byl složen ze dvou částí - jeli 2/3 cyklisti a 1/3 pěší. Přes noc jsme s obvyklými zastávkami přijeli na místo u jezera Lago di Garda, kousek od Trenta. Bohužel jsme dojeli jinam, než jsme měli a zastavili na odpočívadle, kde nic nebylo, hlavně toalety. To bylo dost nepříjemné po té noci v busu. Museli jsme si tedy vybrat nějaké hezké křovíčko...

Po brífinku jsme vyrazili do blízkého městečka, kde byl starořímský most (takový obyčejný, ale stále v provozu) a pak pokračovali stále podle říčky do dalšího městečka Dru. Tam nastalo malé hledání té správné cyklostezky, po které jsme se konečně vydali do stoupání. To bylo prvních 6 km po asfaltu a pak po štěrku dalších 8km. To šlo na horákách, ale na trekových moc ne a na silničních skoro vůbec. Párkrát jsem se zahrabal do štěrku. Dodrncal jsem se nakonec nahoru. Sjezd po štěrku byl naštěstí relativně krátký, pak byl asfalt a restaurant. Tam jsme přijeli se skupinou německých cyklistů. Protože oni i my jsme pivaři, došlo jim studené pivo (neměli točené). Tak jsme pokračovali s kvasnicovým, které docela šlo. Po těstovinách, špagetách a podobných obědech jsme měli už jen sjezd. Já jel po silnici, ostatní po šotolinové cyklostezce. Podél říčky jsme pak dojeli konečně k Lago di Garda. Po krátkém hledání jsme našli kemp Brione, na ulici Brione, ve čtvrti Brione - docela složité. Problém nastal, když chtěli zajet s busem do kempu a slečna v recepci to odmítla, přestože to bylo předem odsouhlasené majitelem. Po handrkování jsme se nakonec dohodli ve vedlejším kempu, takže v tomto přišli docela o velkou částku. Špatné bylo, že pár lidí už mělo postavené stany a vybaleno. Narychlo jsme se tady sbalili a popošli o 200 m. Pouze jeden klient odmítl a zůstal. (50 km, 1000 m výškových).

Ráno jsme na brífinku měli nařízeno - doporučeno, že se jede na passo Tremalzo, protože kdo to nejede, jako by tady ani nebyl. Skoro všichni se nechali ale vyvézt busem k Lago di Ledro a ušetřili tak asi 800 výškových metrů. To jsem považoval za nesmysl. Na celý den bylo plánované asi 50km a tak to šlo docela dobře ujet. Začátek cesty byl podle Gardy po šotolinovém povrchu. Po 2km už byl asfalt, takže se jelo pěkně. Jenže jsem si nevšiml odbočky a jel rovně (do kopce) do vesnice, kde končila silnice a rozjížděly se jen cyklostezky pro bikery. Protože se mi nechtělo vracet, jednu jsem si vybral. Po 500 metrech se mi postavilo před nos 20% stoupání - to jsem ještě na těch padesáti metrech vyjel, i když jsem se vážně obával, že přetrhnu řetěz. Pak ale bylo 30% a to už fakt nešlo. Mám převod 1:1. Pokračoval jsem tedy pěšky. Šel jsem po cestě, která byla na mapě kreslená čárkovaně a o které průvodce tvrdil, že se to chodí s kolem na rameni - měl pravdu. Půl metru široká pěšina s půl metru velkýma šutrama, kořenama a štěrkem, nebyla pro kolo dělaná a to ani pro horáka. Po třičtvrtě hodině jsem byl v sedle, ne však cyklistickém, ale horském a následoval sestup, který byl snad ještě horší. Po štěrku to podjíždělo, po hlíně taky a navíc jsem skákal přes kameny a kořeny. Sestup byl stejně dlouhý a stejně hnusný. Navíc to při došlápnutí podjíždělo a 3x jsem sebou málem švihnul. Dostal jsem se pod jezero Lago di Ledro, vymáchal v potoku triko, které jsem upatlal na kole hlínou, když jsem se ve vedru svlékl do půl těla a dres přehodil přes řidítka, aby proschnul. Dojel jsem za chvilku na kraj jezera a šel se najíst. Pak jsem se vydal na zbytek cesty. Nejdříve 5 km okolo jezera skoro po rovině a potom už přišlo to 12 km stoupání o 800 m do 1600 m. V sedle Tremalzo jsem zakotvil v restauraci na pivo, kafe a štrůdl. Sjezd trval až do Rivy hodinu deset. (80 km, 1600 m převýšení + 500 m převýšení pěšky).

Další den byla zajímavý výjezd na horu, nahoru lanovkou. K ní jsme jeli 15 km po větru. Následoval kratší prudší sjezd po štěrku a pak po asfaltu do stoupání na horskou chatu, kde jsme si dali svačinu. Pak jsme sjeli do města, odkud jeli na horských kolech po stezce a já jel po silnici do města Mori. Tam jsem trefil "gelaterii" a dal si vynikající zmrzlinu. Popovídali jsme si s českými cyklisty a protože bylo ještě brzo, jel jsem se ještě projet k hradu do Roventa. Zpět to bylo po cyklostezce snadné. A to jsem jel zase okolo té cukrárny, neodolal a zase si dal další zmrzlinu – ochutnával jsem pochopitelně různé druhy (70 km, 200 m výškových).

Poslední den byl v podstatě odpočinkový. Jeli jsme nejprve k místnímu kaskádovému vodopádu, který vyhlodal ve skále komín, pak trochu výš jezeru. Tam byla nádherná voda z ledovce a tak se nás pár vykoupalo. Nakonec jsme sjeli do Rivy, dali si pozdní oběd a dojeli do kempu, kde už bylo sbaleno (45 km, 600 m výškových).

Vysprchovali jsme se, počkali až byla naložená kola a po dokončení balení a nakládání jsme v půl osmé vyrazili k domovu. V Praze jsme byli v 6 ráno. Přebalil jsem věci do brašen, přigumicukoval stan, spacák, karimatku a vyrazil k domovu. Trochu se ostatní divili, ale vysvětlil jsem jim, že co neodvezu na kole, to neberu. Po 1,5 hodině a 30 km jsem byl doma a šel se dát trochu do kupy. Abych trochu rozředil italskou stravu, usmažil jsem si králičí nohy s bramborem. Protože jsem našel 2 hříbky na zahrádce, přihodil jsem je k tomu, ono to docela šlo. Taky plznička k tomu šla.

Výlet se docela povedl. Chtělo to ale na víc dní. Měl jsem cukání objet jezero a ještě si tam nějaký kopec vyjet, ale to by bylo tak na týden. A příště skoro radši na horské kolo.