Tour de Mísečky 2008

Je za námi další, již snad tradiční jízda Struhařov – Zlaté návrší.

První se uskutečnila před 23 lety, kdy měl Jindra první vyjíždku se synem.

Po dvaceti letech se rozhodli akci zopakovat a od té doby, se jezdí pravidelně každý rok. Letos tedy třetí sezónu za sebou.

První (obnovené) jsem se nezúčastnil, musel jsem se věnovat betonu – ten nepočká.

Vloni jsme vyjeli ve dvou skupinách – trekingová a silniční.

Pomalejší vyrazili v půl osmé. Skupina 4 pánové a jedna dáma.

My rychlejší jsme jeli po třičtvrtě hodině za nimi.

V hospodě Na Špici jsme měli sraz na oběd. Dojeli jsme asi 10 minut po první skupině.

Po obědě vyrazili pomalejší opět dříve, protože jsme byli těsně před stoupáním na Novou Paku a v kopcích se peloton vždy roztrhá. Já vyjel chvíli po nich, protože nejsem vrchař a chtěl jsem nahoře být v rozumnou dobu.

Za Jilemnicí mne samozřejmě rychlá skupina rychle předjela a zmizela v dáli.

Takže jsem nasadil svoje klidné tempo a vydrápal se na Mísečky. Za nimi mne chytil déšť, kterému ti rychlí ujeli. Nás ostatní hezky potrápil a do Vrbatovy boudy na Zlatém návrší jsme postupně (s velkými rozestupy) dojeli durch mokří. Po několika minutách na židli se pod námi vytvořila solidní louže. Dali jsme si občerstvení, grog, pivo, poseděli, pokecali a vydali se 4 km zpět, do pensionu U Kotle. Hadicí trochu opláchli kola, zkulturnili se a po večeři vypukla družná zábava.

Ráno po snídani ve formě švédského stolu jsme odjeli směr domů. V Jilemnici si odložili větrovky a makali do Poděbrad, kde jsme si na náměstí dali palačinku a pití. Po přestávce přišla závěrečná etapa do Struhařova. Tam jsme dojeli již pod mraky, ze kterých se krátce na to spustil déšť – který opět potrápil ty pomalejší.

Celá cesta z hor, byla proti silnému větru.

Trasa : Struhařov – Český Brod – Sadská – Poděbrady – Kopidlno – objížďka Jičína – Nová Paka – Jilemnice – Mísečky – Zlaté Návrší : 142 km, převýšení 1600 m.

Do hospody Na Špici jsme dorazili za necelé 3,5 hodiny – 93 km.

Dali jsme si lehký oběd, ale protože obsluha má ještě socialismus a při více hostech absolutně nestíhá, dohodli jsme se, že příště změníme lokál, asi do Staré Paky.

Na Vrbatově boudě mají asi socialismus také, zavřeli po 15h a přestože okolo proudila spousta hladových a žíznivých poutníků, neotevřeli. Vypráskat je bičem!

Zpět jsme měli oběd v Senici, 8 km před Poděbradami. Dali jsme si meruňkové knedlíky. Ti pomalejší, asi pro vyšší spotřebu, objednali česnečku a bramborák. Ten měl pomalu 40 cm. Nevím jak se jim pak jelo s tím omastkem v žaludku. Ale spláchli to pivem. Tak asi dobře. Také jsem dva žejdlíky vypil a jelo se mi pěkně. On sice Isostar je dobrý na sílu, ale pivo je pivo…

Letos, přestože jsme s sebou neměli hlavní tahouny: Radka a Radima, jsme zkrátili dobu na 2 h 55 min, s průměrem 33 km/h. Asi za to mohla ta rozcvička v Itálii v Alpách.

Trasu jsme změnili – v Nové Pace odbočili a vzali to přes Starou Paku a Roztoky, kvůli nepatrnému provozu aut a zajímavější cestě.

V Jilemnici nás stihla přeháňka, počkali jsme asi 15 minut a jeli nahoru. Mně trvalo stoupání 1,5 h až na Zlaté návrší.

Zpět jsme měli průměr 28 km/h a cesta trvala 4h 45 min. Protivítr byl také, ale ne tak výrazný. Za Novou Pakou, jsme museli počkat na doprovodné vozidlo, kolega prorazil do pláště 2 cm díru, která nešla opravit.

Počasí se celkem povedlo, přestože byly hlášeny přeháňky. Ty se přehnali naštěstí v noci. Teplota byla okolo 20°C, tak akorát na kolo.

Musím tímto poděkovat manželům Hroudovým (a jejich firmě ORG v Říčanech), kteří akci zorganizovali a zajistili doprovodné vozidlo. A energetické tyčinky, díky kterým mnozí, ač v důchodovém věku, byli schopni dojet tuto náročnou trasu.

Tak zase příště…