Mísečky

21. a 22.7.2012

Opět po roce jsme vyrazili na přátelskou projížďku ze Struhařova na Mísečky. Celý předchozí týden bylo hnusné počasí a tak jsme obávali, jaké bude přes víkend. Podle předpovědi všelijak.

Ráno se začali scházet účastníci zájezdu u Hroudů, nakládali do doprovodného vozidla bagáž a probírali strategii jízdy jak na Tour de France, která se jede souběžně. V půl deváté byl plánovaný odjezd pomalejší skupiny na horských kolech. Těsně před startem jeden cyklista zjistil, že má proraženou pneumatiku a leze mu ven duše. Takže následovala rychlá výměna. Ještě že se našel ochotný mechanik...

Po odjezdu jsme počkali asi 25 minut a vyrazili po fotografování také. Tempo bylo docela slušné, v Poděbradech jsme byli za hodinu deset a po pár km jsme v Senici zastavili u doprovodného vozidla dobrat vodu a nějaké ty energetické tyčinky. Tam čekala už pomalá skupina. Pak jsme tempo zvolnili a trochu roztrhaný peloton dojel na kruháč za Úliblicema, kde jsme počkali na všechny. Potom jsme se ale stejně v kopcích roztrhli a do Staré Paky dojeli postupně. Tam jsme měli zastávku na oběd v hospodě.

Po hodině jsme vyrazili na další cestu. Ne však hromadně, ale po jednotlivcích. To se pak setkalo s velkou kritikou organizátora a duchovního otce celé akce, který postupně lidem vyčinil, že takto tedy ne, že se jezdilo v pelotonu a teprve v kopcích se jede na vlastní triko.

Do Jilemnice to celkem jelo, přes několik kopců to nebylo tak špatné. Z Jilemnice do Vítkovic to je pozvolné, dá se jet okolo 20 km/h, ale pak to lezlo docela nahoru a tempo dolů. Silní jedinci jeli slušné tempo, ostatní jeli na dojezd - aby vůbec dojeli. Skoro vždy se dojíždí až na Zlaté návrší k Vrbatově boudě. Tam bohužel zavírali v 16h a venku byla zima. Na tu čtvrthodinu nemělo cenu ani lézt dovnitř a tak jsme navlékli bundy a vyrazili dolů 4km do Penzionu u kotle, kde jsme měli ubytování a stravování. Škoda, že asfalt není moc kvalitní a je to cesta na odpružené horské kolo. Od Míseček nahoru jsem se trápil s křečí a kus jsem musel pěšky rozchodit to. A ne jednou. Zbytek jsem už dojel. Chtěla mě sice předjet jedna účastnice, ale na posledních metrech se jí to naštěstí nepodařilo. Tedy naštěstí pro mě.

Cesta měla 144 km, tep jsem měl maximálku 165/min a průměr 24,5 km/h.

V penzionu nás čekala večeře, pivo, další nápoje, palačinky se zmrzlinou a ovocem a kolem desáté večer ještě pečená kolena, jako zákusek. Všichni byli přežraní. Doma prý každý ďobe, ale tady neodolá a nacpe se.

Několik lidí se vracelo domů, respektive byli odveženi milujícíma manželkama. Zvlášť jeden cyklista byl grogy a vypadalo to, že ho snad budeme muset odnést…

Ráno v půl osmé jsme se sešli na snídani a vyhlíželi, jestli se nevrátí noční déšť. Trochu se to vyčasilo a tak jsme mohli okolo deváté vyrazit. Bylo chladno a z kopce ve vlhkém vzduchu to trochu studilo i ve větrovkách. Po cestě jsme potkali skupinku asi 10 lidí, kteří se rozhodli přejít silnici kousek před námi. Přecházeli docela v klidu, dívali se při tom, jak frčíme z kopce a nějak jim nedocházelo, že ze 40 km/h rychlosti to takhle nejde dobrzdit na fleku na mokrém asfaltu. No, vyhli jsme se jen tak tak.

Dole v Jilemnici už bylo lepší teplo, trochu jsme se odhalili a pokračovali v cestě domů. Vítr byl trochu proti a tak tempo nebylo nijak závratné.

Do Poděbrad jsme dojeli v 5 lidech a pár km před jsme museli zpomalit, protože jeden mladík už vůbec nemohl, ani po rovině. Na náměstí jsme si chtěli dát jako obvykle palačinku a pivo, ale palačinky neměli. To nás dost zklamali. Aspoň vylezlo sluníčko a dobře se sedělo za tepla. Po jídle (seděli jsme hodinku) jsme pokračovali proti větru, jako obvykle. Ten co nemohl raději už nejel s námi kvůli kopcům, ale vzal to ze Sadské rovnou na Prahu domů.

Na posledních 10 km si ještě 2 kolegové vyzkoušeli spurt do kopce a my dva jeli v klidu.

Dojeli jsme v 16h, skoro za krásného počasí, jen bylo větrno. Ale už nebylo všude zataženo.

Zpáteční cesta měla 136 km, průměr 29 km/h.

René

Pomalejší skupina na horských kolech

Rychlejší skupina na silničních kolech