Tour de Mísečky 2014
aneb jak jsem se kvůli křečím nedostal na vrchol
V půlce července Jindra uspořádal tradiční jízdu na Mísečky.
Měl jsem natrénováno, kupodivu počasí slibovali bez deště a větru a tak jsme se těšili.
Po půl osmé vyrazila skupina na horských a trekových kolech – asi 10 lidí. Naše silniční (11 lidí) jela 20 minut za nimi. Poměrně brzy jsme předjížděli některé pomalejší. A to jsme ani nevěděli, že jeden nedával pozor, projel rygol a švihnul s sebou. Odřel se na boku a několika dalších místech. Pak jsme ještě potkali další. Docela jsme frčeli rychle, do Poděbrad dojeli za 1h a čtvrt a tentokrát do Senice jeli přes Pátek, po vedlejších silničkách. Kamarád P.P. musel ještě před vesnicí do křovíčka a prý to šlo z něj spodem i vrchem. V Senici byla již částečná skupina na horských kolech a hlavně doprovodné vozidlo s paní Hroudovou.
Doplnili jsme tekutiny, odpočali si a vyrazili, opět trochu jinou trasou – přes Městec Králové. Ještě jsme objížděli opravovaný mostek a pak se netrefili na vedlejší a dojeli na hlavní před Jičíněvsí. Dojeli jsme tedy do Staré Paky na oběd trochu déle – asi o půl hodiny, proti obvyklým časům – tedy až v půl jedné. Chtěli jsme nějaké lehčí jídla, což paní Hroudová domlouvala předem telefonicky. Dělali těstoviny s kuřecím (prý ne moc chutné) a vepřové s rýží (taky prý žádný zázrak). Mě už začalo být trochu špatně, došel jsem 2x na WC a tak jsem dal jen pivo. Ve 14 hodin jsme vyrazili přes Jilemnici do hor. Za Jilemnicí byla ještě poslední zastávka auta. Těsně před tím praskl drát Radimovi a tak se musel nechat naložit do hodně plného auta s bagáží.
Tam už mne braly dost křeče a to se stupňovalo tak, že jsem se plížil po rovinkách 15km/h.
Když přišlo prudší stoupání u spodního parkoviště, skoro jsem spadl a pak už následovala pěší procházka až na H.Mísečky. Už 2 měsíce beru hořčík v tabletách, po cestě jsem dal další 2 ampule tekutého a jednu tubu rychlé výživy – nic nepomohlo.
Na Zlaté Návrší to fakt nemělo cenu, takže jsem opatrně dojel k penzionu U kotle a natáhl se na trávník. Tam již čekal poněkud zkolabovaný kolega Dan. A Radim. Ten si pak půjčil přední kolo, dojel zpět na místo přerušení a vyšlapal si konečně ten úsek, o který skoro přišel, kvůli tomu prasklému drátu (kolo neprošlo rámem).
Dokonce jsme stihli ještě v TV závěr 14. etapy Tour de France – vyhrál polák Majka.
Dal jsem malé pivo a po chvíli se sesunul pod stůl s další křečí. Po odeznění se natáhl na gauč a teprve po hodné chvíli se ubytoval na pokoji, dal sprchu a pak pozvolna doplňoval tekutiny – čti: pil pivo… K večeři bylo knedlo vepřo zelo, nebo meruňkové knedle. Dal jsem obojí – poloviční porci. Jako moučník se také podávali palačinky s borůvkami, ale to jsem už nechtěl. Druhá večeře byla po 21 hod – tradiční pečená kolena. To už jsem si dal – jako většina.
Ráno byl švédský stůl. A v půl deváté odjezd. Někteří měli odvoz ještě v sobotu, že by to zpět z Krkonoš nedali. Dan se nechal odvézt kvůli vyčerpání.
Jako zcela netradiční jezdec tam byl Martin na koloběžce sic! a dojel to skoro celé! Pochopitelně jak jel s cyklisty, musel docela šturmovat… Pro nás neuvěřitelný výkon.
Zpáteční cesta probíhala za ještě většího vedra, bylo kolem
Po obědě jsem pokračovali. Museli jsme trochu zpomalit, někteří už toho měli dost. Jana se s námi rozloučila v Českém Brodě a jela rovnou do Úval domů. My dojeli přes poslední kopce k Mukařovu, ale tam jsme museli dát pauzu v hospodě. Všichni jsme byli žízniví a přehřátí. Dokonce i Jindřich dal malé pivo – to pije jen po takovém výkonu.
Domů jsme dojeli chvíli po 16hod. Jel jsem celou cestu na hraně s křečí, naštěstí nenastoupila jen tahala za nohy. A protože jsem se nenatřel opalovacím krémem, trochu se připálil a asi měl lehký úpal ze sluníčka. Jel jsem bez helmy a bez čepičky, nebo šátku – chyba!
Tak zase za rok…